V životě máme mnohé partnery, partnerky a přátele, na které se spoléháme v těžkých chvílích a se kterými se radujeme, když se daří. Tím nejbližším parťákem a přítelem je ale naše vlastní tělo, ten úžasný a úžasně složitý biologický systém, po kterém denně chceme, aby nás donesl do práce, uvaří oběd a že nás nenechá na holičkách, když si chceme jít zaběhat. Stejně jako ostatní živé organismy, ani naše tělo nemůže být živo bez externí dodávky energie. Jelikož je ten náš organismus tak složitý, vyžaduje komplexní zdroje energie v podobě pestré stravy, vitamínů a dalších složek běžně doporučovaných nutričními specialisty. Výživa obecně je skutečně obsáhlé téma, do kterého bych se momentálně nerad pouštěl detailně, nicméně vyplatí se investovat trochu energie, abychom se dozvěděli, co je skutečně pro naše tělo dobré a po čem bude fungovat tak, jak má. Všichni chceme po našem těle, aby podávalo výkony v práci, na hřišti, v bazénu, v ložnici, na sjezdovce. Ale je více než jasné, že pokud nebude mít z čeho čerpat, nemůže tyto výkony podávat. A pokud čerpá ze zdroje pochybné kvality, nepodá takový výkon, jaký bychom si představovali. Všichni známe např. pokusy lidí prokázat škodlivý vliv rychlého občerstvení na lidské zdraví, kteří se určitou dobu stravovali jen hamburgery apod. Bohužel s vývojem technologií přišly i potraviny, které nejen, že snižují náš výkon, ale jsou přímo zdraví škodlivé a tudíž našemu tělu ubližují, místo aby ho popoháněly. Není to zdaleka novinka, že některé potraviny nám při pravidelné konzumaci výrazně zvyšují riziko rakoviny (Willett et al. 1990) nebo zhoršují funkci našeho nejvyššího řídícího centra – mozku (Molteni et al. 2002).
Obrázek 1 Sladké pokušení (https://pixabay.com)
Fakt, že lidé stále konzumují potraviny s obsahem těchto látek a přehlížejí jejich dopad na organismus, je způsoben tím, že jsme se stali OTROKY NAŠICH CHUTÍ. „Já vím, že bych to neměl, ale když mně to tááák chutná.“ Nebo: „...ale tak co, pro jednou snad můžu.“ Věty, které všichni dobře známe. Věty, kterými, možná častěji než si myslíme, chlácholíme našeho naříkajícího parťáka, který se válí v prachu a špíně a prosí o pomoc. Proto bychom měli o své tělo pečovat a oplácet mu služby, které nám poskytuje, dávat mu přesně to, co si zaslouží a z čeho bude mít skutečně radost. Pokud se nám to podaří a oprostíme se od našich chutí, náš parťák nás odmění tím, že bude rychlejší, silnější, bude mu to víc pálit a bude mít daleko víc energie do života. Náš parťák si to přece ZASLOUŽÍ!!!
Je zjevné, že i když se budeme stravovat jako vrcholový sportovec, nestaneme se vrcholovým sportovcem, pokud nebudeme trénovat. Náš parťák tedy potřebuje nejen správný pohon, aby byl šťastný, spokojený a v neposlední řadě bez bolesti, ale potřebuje být i v pohybu. Proto náš parťák nevynechá jedinou aktivitu, kterou vykonáváte, a ve všem jede s námi, ať svítí sluníčko nebo prší, vždy se vydává na cesty po vašem boku. Naše tělo má obrovskou adaptabilitu a tudíž si vše, co s ním děláme, pamatuje a přizpůsobuje se, aby bylo připravené a mohlo nás příjemně překvapit, až danou aktivitu budete dělat znovu. Musíme mít ale na paměti, že naše tělo se adaptuje na všechny naše aktivity, které přes den děláme. Pokud se budeme chtít vytrénovat na vrcholového sportovce nebo se připravit na jiný sportovní výkon anebo se třeba jen budeme chtít dostat do kondice a přitom si půjdeme zatrénovat dvakrát do týdne 1,5 hodiny a zbytek prosedíme v práci u počítače či doma na gauči u televize, hádejte, na kterou ze dvou aktivit se naše tělo bude spíše adaptovat?
Obrázek 2 Parťák v pohybu, tedy šťastný (zdroj http://www.airforcemedicine.af.mil)
Pokud vykonáváme fyzickou aktivitu, chceme při ní podat kvalitní výkon. Ale musíme se ptát, prošli jsme také kvalitním tréninkem, který by parťáka na výkon připravil? Nemusí se jednat zrovna o vrcholový sport. Řekněme, že dobíháme tramvaj, nakládáme auto při stěhování, nebo prostě jen sedíme v práci a řešíme problém, který nám šéf uložil, a najednou se něco stane. Někde nás píchne, zabolí, něco se skřípne. To se ozývá náš parťák. Tak dlouho jsme ho nutili, aby si zvykal na neaktivitu, až si na ni skutečně zvykl a teď po něm chceme něco, na co nebyl připraven. To je jeden z projevů, kdy nám naše tělo říká: „Pracuj se mnou, hýbej mnou a pečuj o mě, jinak zapomenu, co jsme se spolu naučili a budu už jen bolet a chřadnout.“ Se snížením fyzické aktivity totiž přicházejí následné efekty jako snížení funkční kapacity našich orgánů, zhoršení funkčnosti systému kosterního, neuromuskulárního, kardiovaskulárního, respiračního, urogenitálního a nervového. Pokud se vůbec nehýbeme, ztrácíme svalovou sílu rychlostí 3 % za den a zhoršuje se i kontrola emocí a intelektuální výkonnost (Kottke 1966).
Další faktor, který významně ovlivňuje přítomnost bolesti v našem těle, je jeho držení, neboli postura. Když děláme s naším parťákem všemožné aktivity či neaktivity a on je neustále napřímen a ve správném nastavení, výrazně tak snižujeme pravděpodobnost, že ho něco začne bolet. Pokud ho ale zmačkáme na gauči nebo rozvalíme v židli, zkrátka pokud přestaneme aktivně překonávat gravitační sílu, brzy se dostaví bolest. Je proto více než kamarádské držet parťáka ve správném nastavení, aby ho nic nebolelo. Nevýhodou aktivního držení těla je, že nám není zdaleka tak příjemné jako válení na gauči.
Co ale je to správné nastavení a jak by mělo zrovna u toho či onoho vypadat? Bohužel správné držení těla se může narušit už velmi brzy po našem narození a do desátého roku života, kdy se plně rozvíjí naše svalové struktury (viz článek Jak porozumět řeči těla od Daniela Müllera). Toto období ještě nemůžeme zcela ovlivnit my sami. Nezbývá, než se spolehnout na erudovanost našich rodičů. Stejně tak celé období do ukončení vývoje pohybového aparátu je zvláště bohaté na příležitosti k vytvoření patologií v držení těla, které se pak s naším parťákem táhnou velmi dlouho, pokud se o ně nepostaráme hned v zárodku.
Obrázek 3 Pozice moderního člověka (zdroj naturalbloodpressuresolutions.com)
Většina z nás si s sebou větší či menší odchylku z tohoto období nese a s dalšími aktivitami, které vykonáváme v patologickém držení těla, se parťákovi problémy jen prohlubují. Naštěstí jsou tu odborníci, kteří nám dokáží poradit s držením těla a najít cestu k odstranění patologií, které si s sebou neseme, zbavit našeho parťáka bolesti a vrátit mu zpět jeho svobodu a volnost pohybu. Nicméně tím prvním, kdo se musí začít starat o zdraví a kondici našeho nejbližšího parťáka, kterým je naše tělo, jsme my sami.
Proto je potřeba být vnímavý vůči našemu vlastnímu tělu a reagovat na signály, které nám vysílá. Protože to, co se nám náš parťák snaží sdělit, ať už bolestí, diskomfortem, nevolností, točením hlavy, ztuhlostí nebo jinými projevy, je vždy důležité a neměli bychom to přehlížet. Protože zdraví našeho parťáka je i naším zdravím a bez něho bychom byli jen bezmocnou dušičkou v hrníčku.
Přeji všem, ať je váš parťák zdravý a vitální!!!
Použité zdroje:
-
Willett, W.C., Stampfer, M.J., Colditz, G.A., Rosner, B.A. and Speizer, F.E., 1990. Relation of meat, fat, and fiber intake to the risk of colon cancer in a prospective study among women. New England journal of medicine, 323(24), pp.1664-1672.
-
Molteni, R., Barnard, R.J., Ying, Z., Roberts, C.K. and Gomez-Pinilla, F., 2002. A high-fat, refined sugar diet reduces hippocampal brain-derived neurotrophic factor, neuronal plasticity, and learning. Neuroscience, 112(4), pp.803-814.
-
Kottke, F.J., 1966. The effects of limitation of activity upon the human body. Jama, 196(10), pp.825-830.
-
Müller, D., 2018. Jak porozumět řeči těla. Téma. Dostupné z: www.cviq.cz, citováno 14.3.2018.
-
West, H., 2018. 19 Foods That Can Fight Sugar Cravings. Dostupné z www.healthline.com, citováno 14.3.2018.
