V poslední době nabírá trénink středu těla stále více na popularitě, a proto se objevují nejrůznější způsoby, jak CORE či hluboký stabilizační systém (HSSP) trénovat. Existují různé názory a teorie o tom, co přesně CORE a HSS/HSSP znamená, jaké svaly do něho spadají a co z toho by se vlastně mělo trénovat. Na internetu lze najít zdroje, které do oblasti CORE zahrnují veškeré svaly vyskytující se mezi pánví a hrudníkem, jiné jsou skromnější a další zase přidávají i stabilizační svaly kyčle apod. Jak s tím vším však naložit?

Důležitá je otázka, co od středu těla očekáváme, tedy jaká je jeho původní fyziologická funkce. Měl by se pojem střed těla omezit pouze na m. rectus abdominis (přímý sval břišní), jehož hlavní funkcí je flexe trupu a nabízí krásný pohled na náš vypracovaný „pekáč buchet“? Nebo je funkcí středu těla ochrana vnitřních orgánů, stabilizace bederní páteře a vzpřímené držení těla? Pojďme si lokalizovat střed těla do oblasti mezi hrudníkem a pánví, tedy místa, kde páteř není zpevněna a vnitřní orgány chráněny žádnou kostěnou strukturou, jako je tomu v oblasti hrudníku. Absence kostěného chrániče vypovídá spíše o tom, že funkcí středu těla nebude pouhá flexe a extenze trupu, ale že se jedná o komplexnější funkční jednotku se zapojením a kooperací několika svalových skupin. Pojďme si namátkou zmínit pár výhod a nevýhod obou uvedených možností (tedy zdravý a funkční střed těla oproti středu, u něhož je dominantní práce m. rectus abdominis) v následující tabulce, kde srovnáme reakce pana Zdravostředného a pana Buchtychtěla na zmíněné aspekty. Pan Zdravostředný pracuje správně se svým středem, tudíž všechny jeho břišní svaly plní svou fyziologickou funkci ve správný čas a ve vzájemné spolupráci. Oproti tomu pan Buchtychtěl jede bomby na břicho, tedy posiluje přímý sval břišní a ostatní svaly středu těla má ochablé, protože jsou pro něho ztrátou času a nejsou prý vidět:

STŘED TĚLA

Matěj Hodoušek / 9. 4. 2018

Rozeberme si tabulku řádek po řádku a vysvětleme si reakce obou pánů. Je zřejmé, že pan Buchtychtěl těžce dře, aby měl vypracovaný m. rectus abdominis a lákal tak pozornost okolí. Z reakce pana Zdravostředného můžeme ale usuzovat, že ani on na tom není tak špatně. Pokud máme totiž aktivní šikmé břišní svalstvo, tak i to je vidět. Navíc ve zdravém středu pracují všechny svaly ve vzájemné kooperaci, a tak i m rectus abdominis je u pana Zdravostředného vypracovaný. Šikmé břišní svalstvo navíc svou aktivitou vytlačuje přímý sval břišní více na povrch. Funkční středové svalstvo navíc zajišťuje správně napřímené držení těla, které je pro okolí určitou známkou sebevědomí, a k tomu je vidět i v oblečení. Oproti tomu přetížený m. rectus abdominis pana Buchtychtěla a nefunkční střed mohou vést k různým patologickým zakřivením páteře, a pan Buchtychtěl se tak nevědomky stává „bezpáteřním“. Jeho „buchtičky“ jsou navíc vidět, jen když se svlékne nebo si vyhrne tričko, což je pro běžný život poměrně nepraktické.

Obrázek 1 Schéma svalů HSS vytvářejících břišní lis (zdroj: http://prosiatotalhealth.ca)

Bolest spodní části zad (nejčastěji v bederní oblasti) je velmi častým problémem všech, kteří mají nefunkční střed těla. V tomto případě jde o dysfunkci svalů vytvářejících tzv. břišní lis. Jsou to 4 svalové skupiny, které se podílejí na vytvoření pevného válce chránícího naše orgány a bederní páteř. V dutině břišní se zvyšuje hydrostatický tlak pohybem bránice, některá vlákna bránice jsou přímo propletena s příčným svalem břišním, který nás obepíná jako široký pás, multifidi zajišťují intervertebrální (meziobratlovou) stabilizaci a zespodu drží váhu celého systému svaly pánevního dna. Pokud vše funguje správně, pak nám tyto svaly vytvoří v břiše jakýsi nafouknutý míč, který nás stabilizuje před i v průběhu každého pohybu a výrazným způsobem snižuje kompresní tlak na meziobratlové disky (Kapandji 1974). O proti tomu funkce středu těla pana Buchtychtěla je naprosto odlišná. Jeho střed funguje pouze na principu flexe a extenze a to tím nejjednodušším způsobem, kdy flexi obstarává přímý sval břišní a extenzi dlouhé vzpřimovače páteře (mm. erector spinae). V tomto systému tedy taháme za dva provázky stejným směrem na obou stranách. Bederní páteř nemá žádný prostředek dekomprese a meziobratlové disky jsou tak vystaveny extrémnímu napětí. Bederní obratle se navíc vlivem nedostatečné stabilizace dostávají vůči sobě do krajních poloh, kde je na ně vyvíjen tlak a tím se vytváří patologické křivky páteře. Celý tento efekt výrazně zvyšuje riziko výhřezu meziobratlového disku.

Bloky zádového svalstva zná pan Buchtychtěl také velmi dobře. Ačkoli se nemusí jednat o bloky v bederní oblasti, i tak mohou mít původ v nefunkčním středu. Bránice, která obstarává přibližně 60 % nádechu, je také součástí středu, a to součástí velmi významnou. Pokud je funkce bránice špatná, dochází k přebírání nádechové funkce jinými svaly (pomocné inspirační svaly), které se nacházejí v oblasti hrudníku. Ty se pak přetěžují a následkem toho v nich vznikají kontraktury (Kolář 2007).

Jak je vidět z tabulky, pan Buchtychtěl má potíže s trávením téměř všeho, co pozře. Jeho střed je formován pouze k ohýbání v sagitální rovině (předklon, záklon). Ostatní pohyby jako lateroflexe či rotace on už raději zcela vynechal. Vždy se mu při tom něco skřípne a hlavně u toho nevypadá dobře. Jeho střed není stabilní a tím pádem nemůže být ani správně mobilní, je pouze nestabilní. Na jeho vnitřní orgány nepůsobí vnější podněty v podobě aktivity posturálního svalstva, a tím přichází o masáž, která aktivuje peristaltiku střev a povzbuzuje hladké svalstvo trávicích orgánů. Svou aktivitou nám posturální svalstvo v oblasti středu navíc udržuje trávicí orgány na svém místě, a ty tak mohou fungovat na 100 % (Fu-Bing 2004).

U potíží s inkontinencí je problém o něco izolovanější a jednodušší. Pánevní dno spadá do skupiny svalů vytvářejících nitrobřišní tlak, jak je vidět z obrázku 1. Jednoduše řečeno vytváří špunt, který drží uvnitř vše to, co uvnitř být má, a otevírá se jen tehdy, když mu to my sami dovolíme. To vše se děje pouze, pokud je pánevní dno funkční, tedy dostatečně silné a pružné. Při sledování ženské populace byl zaznamenán průběžný nárůst žen trpících inkontinencí o 16 % během jedenáctiletého období (Ebbesen et al. 2013). Hlavní příčinu vedoucí k inkontinenci lze přisuzovat dysfunkcím svalů pánevního dva (Langoni et al. 2014). Cílenou prací se středem těla lze svaly pánevního dna nejen posilovat a zpevňovat, ale také uvolňovat. Tyto svaly jsou v bezprostředním kontaktu s pohlavními orgány, které tak udržují ve správné pozici a dávají jim potřebnou volnost. Dysfunkce těchto svalů proto vedou ke zhoršení funkce pohlavních orgánů s dopadem na sexuální život (Rosenbaum a Owens 2008) a plodnost člověka (Manzo et al. 2000). Nenechte se mýlit, práce s pánevním dnem není zdaleka jen „pro holky“. Některé techniky práce s pánevním dnem jsou výbornou prevencí problémů s prostatou a jsou doporučovány všem mužům nad 30 let věku.

Je jasné, že mezi oběma výše uvedenými pány existuje celá řada případů, u nichž se vyskytují jen některé z potíží uvedených v tabulce 1. Tito lidé mohou mít jen částečnou dysfunkci některých svalů, a proto netrpí tolik, jako pan Buchtychtěl. Stejně tak je početná skupina těch, kteří nemají se smýšlením pana Buchtychtěla nic společného, a přesto se u nich vyskytují uvedené potíže. Nefunkční střed těla lze totiž získat nejen přetěžováním jedné svalové skupiny oproti druhé, ale také celkovou neaktivitou, která je stále častějším fenoménem u části populace se sedavým zaměstnáním. Také existuje velmi početná skupina lidí, kteří netrpí žádným z uvedených potíží, a přesto jejich střed těla neplní svou funkci správně. U této skupiny je pak jen otázkou času, kdy se projeví některý z problémů.

Jednoznačně si tedy můžeme říci, že práce se středem těla by měla být komplexní činností, která aktivuje nejen povrchovější vrstvy svalů, ale že by měly být osloveny především ty nejhlubší svalové struktury, abychom docílili správné funkce vnitřních orgánů, zajistili bezpečí pro bederní páteř a udržovali vzpřímené držení těla, které s sebou nese mnoho dalších benefitů pro zdraví celého těla.

Poznámka autora:

„Jakákoli shoda jmen s reálnými postavami je čistě náhodná.“

Použitá literatura:

Ebbesen, M.H., Hunskaar, S., Rortveit, G. and Hannestad, Y.S., 2013. Prevalence, incidence and remission of urinary incontinence in women: longitudinal data from the Norwegian HUNT study (EPINCONT). BMC urology, 13(1), p.27.
Fu-bing, Q.I.U., 2004. Effects of Yoga to the Functions of Psychology and Physiology [J]. Journal of Shandong Physical Education Institute, 5, p.020.
Kapandji, I. A. 1974. The Physiology of the Joints, vyd. 2., Churchill Livingstone, 251 s. ISBN 0-443-01209-1
Kolář, P. 2007. Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce páteře - terapie. Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 14., č. 1, s. 3-17. ISSN 1211-2658.
Langoni, C.D.S., Knorst, M.R., Lovatel, G.A., Leite, V.D.O. and Resende, T.D.L., 2014. Urinary incontinence in elderly women from Porto Alegre: its prevalence and relation to pelvic floor muscle function. Fisioterapia e Pesquisa, 21(1), pp.74-80.
Manzo, J., Vazquez, M.I., Cruz, M.R., Hernandez, M.E., Carrillo, P. and Pacheco, P., 2000. Fertility ratio in male rats: effects after denervation of two pelvic floor muscles. Physiology & behavior, 68(5), pp.611-618.
Rosenbaum, T.Y. and Owens, A., 2008. Continuing Medical Education: The Role of Pelvic Floor Physical Therapy in the Treatment of Pelvic and Genital Pain‐Related Sexual Dysfunction (CME). The Journal of Sexual Medicine, 5(3), pp.513-523.
http://prosiatotalhealth.ca

​

STŘED TĚLA